Všichni víme, jak to chodí, když si chceme něco pořídit. Najdeme si toho, kdo nám to je schopen nabídnout a prodat, vezmeme odpovídající částku peněz a koupíme si to. Je to rychlé, je to pohodlné a obvykle to funguje. Ovšem funguje to tak jedině v případech, kdy na to máme dost peněz. A to není zase až tak obvyklé.
Zatímco bychom si my lidé měli na svou existenci vydělat, nastávají někdy i situace, kdy tu nedosáhneme žádoucího výsledku. Tedy nemáme tolik finančních prostředků, abychom za ně mohli sehnat všechno, co potřebujeme. A pak bychom se tedy měli ve svých výdajích krotit, měli bychom utrácet jen za to skutečně důležité, a to za to, co si ještě v takové chvíli můžeme dovolit.
Jenže někdy jsou naše potřeby větší než naše finanční možnosti. A pak už prostě ani šetření nepomůže. Pak už si musíme vzít půjčku. Což o to, půjček se u nás nabízí dost a dost a můžeme si z nich vybírat, jenže oni si současně i jejich poskytovatelé vybírají, komu z nás půjčí. A vybírají si obvykle jenom lidi bonitní, tedy ty, kdo mají předpoklady pro žádoucí splácení.
Ale co ti, kdo takové předpoklady nemají? Kdo si vydělávají méně, než jsou poskytovatelé půjček ochotni akceptovat, kdo mají třeba i záznamy v registrech dlužníků a jiné problémy? I ti by si rádi půjčili, jenže copak mohou? Často nemohou. Mohou sice oslovit nějakou banku, ale je prakticky jisté, že se tu peněz nedočkají.
A dočkají se jich tedy vůbec někde? Ano, ale obvykle jen u nebankovní společnosti. Protože se dají od nebankovního sektoru očekávat i hypotéky bez registru, které dostanou i nedokonalí žadatelé s fůrou problémů. A proč je tomu tak? Přece kvůli nezbytné nemovité záruce. Díky níž jsou u nebankovních hypoték žadatelé posuzováni daleko benevolentněji. A daleko spíše tak uspějí. A získají další peníze, které potřebují k tomu, aby mohli normálně existovat.
